Kočičí plemena :

Perské a exotické kočičky:

Perská kočka

Perská kočka je plemeno dlouhosrstých koček. V původu tohoto plemene je mnoho nejasného. Podle všeho se na jejím vývinu přičinily pouštní a asijské stepní kočky, žijící v dávné době na teritorii blízké Asie. Předpokládáme, že jejich vlastí je Turecko. Historické „zřeďování“ perské kočky se v Evropě začíná v 16.až 17.století, kdy byla dovezena do Itálie a následně i do Francie. Zvíře se dost rozšířilo a získalo velikou oblibu.Perská kočka se vyznačuje přítulným charakterem a plnou důvěrou k člověku. Je spokojená a klidná. Její oddanost k člověku je možné přirovnat i k oddanosti psa.

Polodlouhosrsté kočky:

Sibiřská kočka

Sibiřská kočka byla vyšlechtěna v Rusku. Pochází zřejmě z křížení místních původních koček s kočkami dovezenými z různých zemí, především Blízké a Východní Asie. Plemeno bylo v roce 1992 uznáno „Celosvětovou federací chovatelů koček“ (FIFe). Od roku 1987 se v Rusku začalo pracovat na jeho šíření a díky hrstce nadšenců, je dnes Sibiřská kočka oblíbená a známá po celém světě. Od roku 1986 se rozvojem tohoto plemene zabývají také v Evropě. Sibiřská kočka je nezávislá, samostatná a sebevědomá. Jsou z nich vynikající lovci. Doma to jsou však válející se bytostí, s nadáním odstranit ze svého majitele jakýkoliv stres. Kočka je dostatečně živá, přítulná, hravá, nevázaná a vytrvalá. Lehce se učí na toaletu. Jindy se však u ní projeví svéhlavost, neochota, a ne vždy na pozornost svého majitele odpovídat
láskou. Je dobře přizpůsobená pro život v podmínkách mírných a středních zeměpisných šířek. Dobře se snáší se psy jakéhokoliv plemene a nebojí se vody.

Krátkosrsté a somálské kočky:

Birmánská kočka

Birma vznikla křížením siamských a perských koček a má srst „perských“ a konečky zbarvení „siamských“. Podle pověsti byly přivezeny z Barmy od buddhistických jeptišek a objevily se v roce 1919 ve Francii, kde se vyvíjejí dodnes. Rozšiřují se i v jiných zemích.Birma charakterem je přítulná a vědychtivá, vázaná na chovatele a zvláště k jeho dětem. Je velmi inteligentní, přizpůsobivá, milá a přátelská, a to i k cizím lidem. Je sice držitelkou tichého hlasu, je však dosti upovídaná a se svojí vztahovou osobou hovoří dosti často. V období říje je poněkud hlučnější, svým projevem se podobá siamským kočkám. Není útočná, může být však poněkud tvrdohlavá. Bojí se zimy a miluje spaní pod dekou. Pokojně se snáší se psy i jinými zvířaty, zcela postrádá agresivitu. Ke svému pánovi a své rodině velice silně lne a neustále jim dává najevo svoji náklonnost. Je empatická a na nálady své rodiny velmi vnímavá. 

Britská krátkosrstá kočka

Původ tohoto plemene sahá až na přelom 19. a 20. století, kdy chovatelé v Anglii začali křížit své domácí kočky s perskými. Snažili se totiž o dosažení plemene, které je mohutné, ale krátkosrsté. Kočky, které se podobným způsobem chovaly na evropské pevnině, zpočátku spadaly pod tzv. evropskou krátkosrstou kočku.Později i tyto kočky dostaly název a plemenný standard jako britské krátkosrsté. Britská kočka je známa svou vyrovnanou, klidnou a milou a povahou. Je přátelská a přítulná. Někdy dlouhé hodiny prospí, jindy si hraje s různými hračkami. Také se však velmi ráda nechává hladit. Přestože je velmi milá a jemná, je to osobnost a nenechá si všechno líbit. Pokud s něčím nesouhlasí, dá to ihned najevo. Britská kočka většinou dobře vychází s ostatními kočkami, dokonce často i se psy. Protože je to kočka dobromyslná, hodí se i do domácnosti, kde jsou děti.

Kurilský bobtail krátkosrtsý

Tato ruská kočka byla poprvé představena v roce 1991. Ve stejném roce se narodila koťátka od kocoura s krátkým ocasem, který byl vyvezen na kontinent z Kurilských ostrovů. Kurilský bobtail kratkosrtsý velice vázaný na člověka, který je pro ně téměř posvátnou modlou. Svojí povahou se velice podobají psům, protože podle všeho se jich nebojí a rychle k nim přivykají. Jsou chytré a poslušné, výborně chytají krysy i myši. „Kurilové“ jsou skvělými potápěči a lovci ryb.Kurilské bobtailovi kratkosrtsé, narozené v Sejsmické oblasti, měli schopnosti předvídat a upozorňovat na blížící se zemětřesení a povodně. Na rozdíl od člověka, měli kočky schopnost vnímat intenzitu podélných vln, které se od epicentra zemětřesení šíří 3 krát rychleji než vlny příčné. Člověk dokáže vnímat pouze vlny příčné, které jsou pomalejší, avšak ničivější.

Siamské a orientální:

Orientální kratkosrstá kočka

Tyto elegantní oientální kratkosrstékočky vznikly křížením „siamských“ koček s obyčejnými domácími kočkami. Plemeno vzniklo v Anglii, přiznáno bylo v roce 1972 a šíří se v Americe, Austrálii a na Novém Zélandu, již od roku 1977.Charakter Orientální kratkosrsté kočky je mírný, snášenlivý a přítulný. Je však také energická a živá, nadmíru chytrá, lehce se učí např. přijít, když ji zavoláme, a přinese nám naše „odložené věci“.

Siamská kočka

Stát Thajsko se dříve jmenovalo Siam. Plemeno, které vznikalo před více jak 600 lety na území této země, tedy dostalo jméno Siamské kočky. Předpokládá se, že jejím předkem byla místní Bengálská kočka. Existuje mnoho druhů Siamských koček a rozdělují se podle svého zbarvení. Siamské kočky se vždy vysoce cenily a žily pouze na dvoře panovníků.
V druhé polovině 19. století dovezl panovník Siamu do Evropy, jako dar vysoce postaveným osobnostem, několik desítek Siamských koček. V roce 1884 přivezl anglický konzul v Bangkoku toto zvíře do Londýna. V roce 1901 se konal britský „Klub siamských koček“ a v roce 1902 byl stanoven její standard. Poté bylo toto plemeno vyvezeno do Ameriky a jiných zemí.
Na počátku 20. století byla Siamská kočka dovezena také do Ruska. Výsledkem páření se s jinými plemeny a místními kočkami ztratila Siamská kočka svoji čistokrevnost. V její domovině v Thajsku došlo ke stejné situaci.
Proto začala „Asociace ochrany divokých koček Thajska“ nyní znovu pracovat na zvýšení počtu Siamské kočky a obnově čistoty plemene. Rozvojem plemene se aktivně zabývají také v Anglii.Tyto kočky mají takzvaně psí povahu, vyžadují pozornost svého pána, jsou velmi zvědavé a bez jejich asistence se nic doma neobejde. Jsou to také kočky velice inteligentní a rády se učí. Není výjimkou, že dokáží aportovat malé předměty nebo chodit na vodítku.

Neuznaná plemena:

Americká drsnosrstá kočka

Objevila se v Americe v roce 1966 jako mutant americké krátkosrsté kočky. Od posledního typu se liší srstí střední délky, která je na hlavě, zádech, bedrech a zevní části ocasu hrubší a tvrdší, jemně kadeřavé.Americká drsnosrstá kočka je vytrvalá, přítulná, bystrá a učenlivá kočka, velice skákavá. Vyniká výborným zdravím a smělostí. Je to dobrý lovec.

Britská modrá kočka:

Modrá britská krátkosrstá kočka byla vyšlechtěna na konci 19. století v Anglii.Tato kočka je obecně impozantním zjevem, pro který se již v minulém století stala velice oblíbenou. Zpočátku byly do chovu britských krátkosrstých koček často zakřižovány perské kočky, aby byla osvěžena krev a upevněna barva očí a typ. Proto se dodnes stává, že se v krátkosrstém vrhu objeví dlouhosrsté koťátko.Je to velmi milá kočka s bystrými smysly, vynikající společnice a důvěrná přítelkyně. Někteří chovatelé říkají, že přímo touží po klidném životě