H

Havanský bišonek

Havanský psík (Havanský bišonek) patří do skupiny bišonků, známých již od 17. a 18. století. Lze předpokládat, že tito psi byli španělskými osídlenci přivezeni na Kubu, kde došlo k jejich přeměně a odlišení od ostatních bišonků. Po několik staletí byli ve Španělsku oblíbení psi, které Havanský psík připomíná svým vzhledem, veselou povahou a strukturou srsti. Začátkem 20. století byla existence plemene ohrožena, ale zásluhou chovatelů v USA byl Havanský psík zachráněn a dále šířen, jeho zániku se tak zabránilo. Havanský psík je chytrý a poslušný pes, oddaný své rodině, zbožňuje děti, k neznámým lidem se však někteří jedinci chovají podezřívavě. Je to skvělý přítel a společník pro všechny členy rodiny.

Ch

Chodský pes 

Chodský pes je naše české národní plemeno. Jeho historie sahá až do 13. století. Na Šumavě střežili nejdůležitější cesty vedoucí od Domažlic do Němec odnepaměti Chodové. Psi, kteří je doprovázeli, byli tvrdí, houževnatí a velmi odolní. Jejich povinností nebylo jen střežit pohraničí, ale byli využíváni i k pastevectví a stopování zvěře. Chodský pes je temperamentní, ale vždy dobře ovladatelný. Je velmi učenlivý, je schopen i náročného výcviku. Rychle přechází z klidu do aktivity a naopak. Je vynikajícím doprovodným a hlídacím psem, pro kterého je charakteristický temperament, bystrost a přirozená sebedůvěra. Je velmi silně fixován na svého majitele a jeho rodinu. Dětem je vynikajícím společníkem, je trpělivý, tolerantní a nejeví žádné známky nervozity či agrese.

I

Irský setr

Irský setr (Irish Red Setter) byl vyšlechtěn v Irsku jako lovecký pes. Vznikl křížením Irského červenobílého setra (Irish Red and White Setter) a neznámého vskutku červeně zbarveného psa. Jako čistý typ byl identifikován v 18. století. Irský Red Setter Club byl založený v roce 1882, a to především s cílem podporovat jeho chov. Tento klub vydal v roce 1886 chovný standard plemene a organizoval zkoušky loveckých psů a od této doby také udával plemenný standard. V roce 1998 klub publikoval pracovní styl plemene. Standard a pracovní styl společně popisují fyzickou formu a pracovní schopnosti plemene.
Irský červený setr (Irish Red Setter) se během let vyvinul do vytrvalého, zdravého a inteligentního psa, který má nejen vynikající pracovní schopnosti, ale také ohromnou životní sílu. Irský setr (Irish Red Setter) je svérázný, osobitý, atletický a velice kvalitní pes, s laskavým výrazem. Má značně vyvážené proporce. Svým temperamentem je horlivý a aktivní, povahou pak inteligentní, laskavý a velmi loajální.

Irský vlkodav

Velmi staré plemeno, jehož předchůdce si údajně drželi Irové již v době před naším letopočtem. Byli to mimořádně velcí psi, určení k lovu vlků, patřili k oblíbencům irských králů. V průběhu 18. století prakticky vyhynul. Jeho moderní podoba je zásluhou jistého kapitána Granta, jenž po roce 1860 shromáždil poslední zbytky plemene a za pomoci křížení s mastifem, německou dogou, barzojem a snad i dalšími plemeny vytvořil současného irského vlkodava.Je to klidný, vyrovnaný a trpělivý pes nevtíravých způsobů. K lidem je vlídný, k dětem přátelský, pánovi je hluboce oddán. Jeho výchova není obtížná. 

J

Jezevčík

Podle typu srsti se jezevčíci dělí na hladkosrsté, dlouhosrsté a drsnosrsté. Hladkosrští jezevčíci se možná odštěpili ve 14. až 15. století od francouzských basetů a pinčů. Byli tedy pravděpodobně nejstaršími německými loveckými psy. Dlouhosrští jezevčíci, kteří vznikli křížením hladkosrstých jezevčíků se španěly, se objevili v 15. až 16. století. Drsnosrští jezevčíci vznikli na přelomu 17. a 18. století křížením hladkosrstých jezevčíků s kníračem a posledních sto let byli tito potomci kříženi ještě s Dandie dinmond teriérem. Roku 1888 byl v Německu založen „Klub milovníků jezevčíků“ a tehdy byl také přijat jejich první standard.Jsou to chytří, živí psi, velice oddaní a věrní pánovi, výborní hlídači s pronikavým hlasem.

K

Kavalír King Charles Španěl

Kavalír King Charles španěl (Cavalier King Charles Spaniel) byl oblíbeným plemenem již na anglickém královském dvoře a mezi šlechtici. Dle dobových záznamů víme, že velikým oblíbencem byl u dvora krále Jindřicha VIII. (1509 – 1547). Několik malých španělů si pro své pobavení také držely dámy od dvora. O generaci později, za vlády královny Alžběty I. (1558 – 1603), byl tento španěl chován především již jen jako pokojový pes a společník dam, který sloužil již jen jako předmět laškování a her svých páníčků. Tehdy bylo plemeno drženo jen šlechtici, bylo znakem vysokého postavení nebo bohatství. Kavalír King Charles španěl (Cavalier King Charles Spaniel) je aktivní, půvabný a dobře vyvážený pes, s jemným výrazem. Je to zábavný, přítulný a laskavý pes, který je smělý a absolutně nebojácný. Je živý, přátelský a nevázaný, bez sklonu k nervozitě či agresivitě.
Je to přítulný a nevtíraný pejsek, který se vždy snaží svému pánovi zavděčit.

 Kavkazský pastevecký pes

Kavkazský pastevecký pes je známý ze středověku, pochází ze starodávných pasteveckých a strážně-hlídacích psů. Je rozšířen na územích bývalého SSSR, v Turecku i v Iránu. V závislosti na místních podmínkách a i způsobů držení (chování), se poskládalo (vzniklo)
několik druhů kavkazského ovčáckého psa: na horských územích jsou rozšířeni dlouhosrstí, ve stepích – krátkosrstí. Hlavně se využívá pro ochranu ovčích stád a strážní službu.Psi tohoto plemene jsou velice vytrvalí a dobře přizpůsobeni k extrémním podmínkám životního prostředí. Od přírody vlastní nedůvěřivost a hněv k cizím lidem.

Knírač

Knírač malý byl vyšlechtěn v Německu selektivní cestou mittelschnauzera a křížením s affen-pinčem a jinými miniaturními pinči. Existuje názor, že to mohli být i trpasličí špicové nebo foxteriéři. Plemeno se šíří od 19.století z Německa, a v roce 1928 bylo dovezeno do Velké Británie, v současné době je malý knírač oblíben na celém světě.Knírač malý je chytrý, společenský pes, hezky se chová k dětem. Ani agresivita, ani plachost mu nejsou vlastní, avšak na jakýkoliv podezřelý zvuk se bude ozývat zapáleným štěkotem.

 L

Labradorský retrívr

 Původ Labradorského retrievera není jasně definován a o jeho vzniku existuje několik teorií. Jisté však je, že předchůdci nynějších Labradorů přišli do Anglie na přelomu 18. a 19. století z východního pobřeží Kanady -Newfoundland a z Islandské oblasti St. John, kde byli původně využíváni jako pomocníci rybářů k vynášení sítí z moře. Díky tomuto původnímu účelu získali tzv. "watter-resistant kabát" - velmi kvalitní, husté a nepromokavé osrstění a velkou vášeň pro práci ve vodě. 
Labradorský Retriever byl v roce 1903 jako plemeno skutečně uznán. Málokdo tuší, že patronkou anglického "The Labrador Retriever Clubu", který vznikl v r. 1916 a jako první sdružil chovatele a přátele Labradorů, je sama anglická Královna Alžběta, jejíž rodina Labradory také chová.Je povahou veselý a velmi čilý a živý pes. Má vynikající čich, měkká ústa a je velice horlivým milovníkem vody. Je přizpůsobivým, oddaným a věrným společníkem. Je velmi inteligentní, horlivý a poslušný, se silnou vůlí vás potěšit. Je od přírody vlídný a přátelský, bez známek útočnosti nebo nepatřičné plachosti. 

Leonberger

Leonberger vznikl na konci 30. a počátku 40. let 19. století, kdy městský radní Leonbergru, který se rozkládá blízko Stuttgartu, zkřížil fenku černého Newfoundlanda se psem z klášterní nemocnice St. Bernarda, který se jmenoval Berry. Později byl ještě přikřížený Pyrenejský horský pes. Výsledkem byli velmi velcí psi, převážně s dlouhou a bílou srstí. Essigovým cílem bylo vytvořit psa, který by měl vzhled vlka. Lev je totiž heraldickým či erbovním zvířetem města Leonberg. První psi, kteří byli skutečně nazvaní Leonbergři, se narodili v roce 1846 a měli v sobě zakomponovány ty nejlepší vlastnosti a kvality plemen, ze kterých pocházeli. V současnosti je Leonberger vynikajícím rodinným psem, který s přehledem plní všechny požadavky moderního života.Leonberger je jako rodinný pes příjemným partnerem pro současné domovy a životní podmínky. Je významný pro svoji zřetelnou vlídnost a přátelskost k dětem. Není ani plachý, ani agresivní. Je velice citlivý, tvrdé výchovy tedy není vůbec zapotřebí, vychovávejte ho raději harmonicky, i tak rychle přijde na to, co od něho chcete. Jako společník je příjemný a přátelský. Je také poslušný a nebojácný ve všech situacích života.

M

Mad'arský výmarský ohař

Maďarský ohař krátkosrstý (Hungarian Short-haired Pointing Dog) je plemenem vyšlechtěným v Maďarsku. Pochází od východních honičů, přivezených do Karpatské kotliny kočujícími Maďary v 9. století, a zkřížených s místními loveckými psy. Podle jiných zdrojů jim podobní psi existovali ve střední Evropě již ve středověku a byli používáni především pro lov se sokolem. Ve 30. letech 20. století byla zkřížením s německým drátosrstým ohařem získán Maďarský krátkosrstý ohař. Specifický moderní chov začal v roce 1920, a díky němu byl v roce 1936 Maďarský krátkosrstý ohař uznán FCI jako samostatné plemeno. Maďarský krátkosrstý ohař je dnes rozšířen ve východní i západní Evropě a v USA. Je veselý, přátelský a dosti temperamentní pes, který je zárovn snadno vycvičitelný. Jeho výjimečná vůle a ochota držet se svým pánem kontakt během jejich společné práce, je jednou z jeho základních vlastností. Je přítulný, veselý a odolný, není ani plachý, ani agresivní, má velmi vyrovnanou povahu.

Mops

Mops je známý již z dávnověku. Zvláštním a spletitým osudem se ze starověké indické společnosti dostal do Evropy, nejdříve ze všeho do Holandska. Jeho původ pochází pravděpodobně z Číny, jeho šíření však začalo až v Holandsku, kde se svým zbarvením ladil s barvami rodu Oranžských, tehdejších vládců Holandska.Mops je nesmírně přátelský pes, vstřícný ke všem lidem, bez stínu nedůvěřivosti či dokonce agresivity. Je roztomile hravý, čilý a veselý. Mops je však zároveň ztělesněním důstojnosti, šarmu a inteligence. Je to povahou šťastný a vyrovnaný pejsek.

N

Německá boxer

Původem pochází od mastifů a molosských dog, zavezených do střední Evropy z středověkého Řecka asi před dvěma tisíci lety. Do Německa byl vyvezen v polovině minulého století k křížení a zušlechtění různých plemen psů dogovitých, nejbližší příbuzní plemene jsou německá doga a anglický buldok starého typu. Živý, přátelský, otevřený pes, stále v dobré náladě. Jako jediné služební plemeno bývá bez výhrad doporučován i do rodin s dětmi, jimž je nejlepším společníkem. V případě potřeby však dokáže být náležitě ostrý, je výborným obranářem.Oblíbený pracovní pes, dobrý hlídač, ochránce i průvodce. Vynikající společník a pes rodinný. Jediným nedostatkem je, že u tohoto psa dosud přetrvávají vrozené divoké pudy.

Německá doga

Bezprostředními předchůdci německé dogy byli tzv. býkohryzové, psi používaní k nahánění dobytka, k lovu, ke štvanicím na divoká prasata i šelmy. První standard německé dogy byl vydán roku 1880 u příležitosti výstavy psů v Berlíně. Německá doga z přelomu století už v zásadě odpovídala dnešnímu vzhledu tohoto plemene.Je ušlechtilý pes klidného a hrdého chování. Dogy bývají přátelské k lidem i ke zvířatům, pověstný je jejich výborný vztah k dětem. Ztělesňují v sobě ideální psí vlastnosti: fyzickou krásu s inteligenci, věrnost i odvahu. V rodině to je nadaný, věrný společník, oddaný svému pánu. Výborně se hodí k výcviku, strážné i hlídací služby.

Německý ovčák

Německý ovčák je poměrně mladé plemeno, ustálené až na přelomu 19. a 20. století z německých selských psů nejednotného typu. Poprvé bylo představeno na výstavě v Hannoveru v roce 1882. Na konci 19.století začala německé ovčáky používat policie, armáda a jiné ozbrojené složky jako přední strážce a vyšetřovatele. V době první i druhé světové války němečtí ovčáci pomáhali v armádě jako zdravotníci. Ve 20. století bylo plemeno přiznáno a získalo po celém světě všeobecnou popularitu, hlavně díky svým vynikajícím služebním schopnostem.Je známý svojí inteligencí, talentem k libovolnému výcviku, oddaností k chovateli, vytrvalostí i výjimečnou oblíbeností.
Temperamentní, přitom snadno ovladatelný pes, vyrovnaný a odvážný. Nenáročný a přizpůsobivý. Velmi oddaný svému pánovi i jeho rodině, snášenlivý k dětem i k domácím zvířatům.

Německý krátkosrstý ohař

 Patří do skupiny typických evropských ohařů, kteří se již ve středověku vydělili od původních honičů zvláštním způsobem práce: zvěř neštvali, ale vyhledávali čichem tzv. vysokým nosem a její přítomnost lovci signalizovali vystavováním, tj. typickým strnulým postojem. K vydělování jednotlivých plemen ohařů začalo docházet od 2. poloviny 19. století. Ohaři vyskytující se na německém území vykrystalizovali do čtyř samostatně uznaných plemen: německý ohař hladkosrstý, drátosrstý, ostnosrstý a dlouhosrstý. Na utváření německého krátkosrstého ohaře měli vliv především pointři, s jejichž pomocí se z původně těžkého, pomalejšího zvířete podařilo vyšlechtit dnešního elegantního a všestranného psa.Má povaha pevnou, vyrovnanou, spolehlivou. Má dobře zvladatelný temperament, není nervózní, plachý ani agresivní.

Novofundlanský pes
   
Předci novofundlandského psa pocházeli ze severo-východního pobřeží Kanady. Až do příchodu bílého muže, na ostrově New Foundland, se registrovali pouze černí psi-plavci. Psi tohoto plemene jsou obdařeni vynikající silou a vytrvalostí, jsou velice dobře přizpůsobeni pro život v klimatických oblastech s extrémními podmínkami. Novofundlandští psi mají srst vodě odolnou srst a blány mezi poduškami tlap – nádherní plavci a potápěči. Od počátku našého letopočtu je používali k záchraně tonoucích, vytahování rybářských sítí z vody i převážení nákladů. Novofundlanda vysoko ocenili mořeplavci i rybáři. Do Evropy se toto plemeno dostalo díky angličanům v 18.století a bylo trochu zdokonaleno. Bíle černý druh novofundlanda – landsir – se vede jako samostatné plemeno.
Tuzemský druh novofundlandského psa, je známý pod názvem „potápěč“.Je klidný a mírný pes, vyhlášený svou přátelskou povahou a láskou k lidem, zvláště k dětem.
Bezproblémový ve vztahu ke zvířatům. Není agresivní, ale v případě ohrožení se však i on dovede důrazně bránit.

O 

Kromě ohařů,žádné plemeno na O nezačíná.

Ohaři

Mezi ohaře patří: Německý (kupshar), Výmarský (výmaráněr), Italský ohař, Maďarský krátkosrstý ohař, Anežský ohař nebo Tulužský ohař, ser-germenský ohař, Bourboňský ohař (plemeno je již vymizelé), a Overnský ohař a Francouzský ohař. Šlechtění ohaře bylo zastaveno v době druhé světové války.
Ohaři (Braque) pochází od středověkých loveckých „ptačích“ psů, široce roztroušených po Evropě. Křížením těchto loveckých "ptačích psů" s jinými plemeny loveckých psů, např. Loveckými psy svatého Huberta, Gaskoňského loveckého psa, Pointerem, Italským psem) vzniklo několik plemen současných ohařů. Během 19. století se toto plemeno konečně zformovalo a široce se rozšířilo daleko za hranice Evropy.
Ohaři (Braque) jsou psi harmonického složení, jsou vytrvalí, ušlechtilí a chytří, navíc s vynikajícími loveckými a všeobecnými vlastnostmi, které náleží pouze loveckým psům - rotvailerům a ohařům.

P 

Pointer

Pointr byl vyšlechtěn v Anglii počátkem 18. století. Je jedním z nejstarších plemen ohařů, pocházejících pravděpodobně od starých španělských ohařů Perrodepuita (v překladu se užívá „sloupový pes“), dovezených do Anglie. Současného Pointra křížili údajně angličtí chovatelé psů s Foxhoundy a italskými ohaři. Pointr je po celém světě velice oblíbeným. Je laskavý a poslušný pes, s ušlechtilým charakterem. Miluje děti a ve společnosti rodiny je velice spokojený. Snadno a lehce se cvičí.

Pražský krysařík

O historii pražských krysaříků je dochováno mnoho údajů. Pátrání v historických pramenech přineslo výsledky, které prokázaly, že jde o výhradně české plemeno, jehož minulost je vlastně historická. V roce 1980 bylo přistoupeno k jeho regeneraci, která proběhla rychle a s úspěchem, takže pražský krysařík je opět v oblibě a žije v našich rodinách.Je to jemný mazlivý, zvědavý, čtverácký psík. Jeho hbitost je obdivuhodná. Při běhu je velice rychlý, obratný a neúnavný. Ke svému majiteli a členům rodiny je vždy přítulný, ale ve své povaze je nedůvěřivý k cizím. Díky jeho vlastnostem se hodí jak do města tak i na venkov.

Pudl

Pudl vznikl pravděpodobně v 16. století ze starověkých dlouhosrstých pasteveckých a loveckých „vodních psů“. Pudl tehdy získal velikou popularitu, avšak později, když ho přestali využívat k honu, se postupně přeměňoval v pokojového společenského psíka. První standard Pudla byl uznán v Německu v roce 1904 a Pudl se v této době dělil na velkého a trpasličího. V roce 1936 zaregistroval MKF toto plemeno jako francouzské a Pudl se již dělil na velkého, malého a trpasličího.
Toi-pudlovi byl standard přiznán roce 1984.Je známý svojí věrností, ochotou učit se a být vycvičený, které z něho udělaly obzvláště příjemného společníka.
Pudl má různorodý charakter. Dobře se cítí ve společnosti členů rodiny, milují hru s dětmi. Zbožňují plavání a hru s míčem. Pudl je poslušný, příkazy svého pána si dobře zapamatuje, a proto se také lehce cvičí. Malincí Pudli mají, pro svoji nervozitu, sklony k častému štěkání. Jsou také často nemocní. 

Pyrenejský horský pes

Pyrenejský horský pes pochází z Francie. Po mnoha staletí byl tento pes známý již ze středověku, ochraňoval stáda a nevolníky na Pyrenejích-které dali plemenu jméno. O zakladatelích rodu tohoto plemene není nic známo, ale pyrenejský horský pes je velice podobný maďarskému kubasu a maremmu a je zcela možné, že všichni měli společné předky.
Pyrenejští horští psi byli velice oblíbeni u francouzských odborníků a vědců - na konci 18.století, před Velkou francouzskou revolucí. V následujících letech se již toliko netěšil ze svých úspěchů a začátkem 20.století byl na hranici vyhynutí. Ale úsilím obdivovatelů bylo plemeno zachráněno. porovnáním se svými dávnými předky dnešní pyrenejský horský pes dostatečně zdomácněl a stal se oblíbencem jako miláček rodiny. Je to velice vytrvalý, zcela nenáročný pes, důkladný hlídač a strážce, trpělivý opatrovatel dětí. Může žít ve městě.

 
R

Rhodéský ridgeback(čte se Ričbek)

Rhodéský ridgeback je v současné době jediným uznaným plemenem pocházejícím z jižní Afriky. Místo jeho původu může být vystopované ke Kapské kolonii v jižní Africe, kde psi byli kříženi se psy raných průkopníků a s polo-ochočenými místními psy, Hotentotskými honiči. Lovil hlavně ve skupinách 2 nebo 3 psů a hlavním úkolem Rhodéského ridgebacka a Lionského psa byl především lov, a to obzvláště lvů, kterého s velkou čilostí drželi „v úzkých“, dokud samotný lovec nepřišel. Původní standard, který byl sepsaný panem R. F. Barnesem, v Bulawayo, v Rhodesii, v roce 1922, byl založený podle Dalmatina, a byl schválený jihoafrickým Kennel Clubem v roce 1926.Je inteligentní, důstojný a k cizincům rezervovaný pes, bez známky agrese či plachosti. Ke svému pánovi velice lne a je věrný.
Rhodéský ridgeback je také velmi klidný, poslušný, někdy však poněkud líný. Zřídkakdy štěká, má rád děti a je oddaný. Ochrání vás i váš majetek. Jakmile tento urostlý, poněkud flegmatický pes něco zvětří, v mžiku se změní v letící střelu. Hodí se k hlídací a strážní službě.

Rottweiler (čte se Rotvajler)
 
Plemeno bylo vyšlechtěno v Německu ve 20. letech 19.století. Název dostalo podle města Rottweiler, střediska obchodu s dobytkem na jihu země. Zprvu byl rotvajler používán k lovu černé zvěře, později jako pastevecký pes k doprovázení stád a jejich nočnímu hlídání. Rotvajleři byli známi jako psi řezníků: zapřažení do vozíku převáželi maso, pomáhali hnát dobytek na trh a potom ochraňovali svého zbohatlého pána. V současnosti je rotvajler užíván jako spolehlivý služební pes a hlídač a populární je i na výstavách. V USA bylo plemeno uznáno v roce 1935, ve Velké Británii se objevilo r. 1936.Je klidný, vyrovnaný pes. Vyznačuje se oddaností, odvahou a odolností. Při dobrém vedení se lehce podrobuje výcviku. 

Ř

Žádné plemeno na ř není.

S

Samojed

Protože toto plemeno nikdy neprošlo selekcí, zachovalo se až do současnosti v původní podobě. Název dostalo od slova „samojed“, zastaralého označení národa Němců, obývajících sever Ruska. Tito psi byli vždy užíváni k tahu, hlídání a lovu jelenů. Roku 1889 se samojedi objevili ve Velké Británii. Kdysi měli rozmanité zbarvení: černobílé, sobolí, nejcennější však bylo bílé, které začalo být počátkem 20. století kultivováno. Plemeno má po celém světě mnoho obdivovatelů.Má nezávislou povahu. Po staletích společného života s člověkem si však k němu vytvořil kladný vztah a dobře si rozumí i s dětmi. Vyznačuje se inteligencí a oddaností pánovi. Hodí se pro hlídací a strážní službu.

Shiba Inu

Plemeno se řadí mezi japonská původní plemena. Předky tohoto plemene byli psi používaní pro lov různých druhů zvěře. Jejich vzájemným křížením bylo dosaženo zesílení a upevnění žádoucích loveckých vlastností.Málokdy štěká.
Nezávislý, chytrý a čistotný pes. Plemeno je zvláště oblíbené a ceněné japonskými lovci, pro své jedinečné lovecké schopnosti. Je to domácí mazlíček. 

Sibiřský husky

Tažní psi, známí již od nejstarších dob, vyskytující se v různých oblastech. Stali se základem jednotlivých plemen severských psů. V severovýchodní Asii Čukčové chovali sibiřské tažné lajky, z nichž hasky pocházejí. Jsou to silní, odolní tažní psi a vynikající pomocníci při lovu. V 19. století se hasky dostali na Aljašku, kde sloužili jako základní dopravní prostředek. Za druhé světové války byli používáni pro pátrací a záchrannou službu. Oblíbené jsou také závody spřežení těchto psů.Je věrný a vstřícný kamarád. S člověkem se přátelí již od pradávna a vždy je ochotný mu při práci pomoci.Temperamentní a přátelský pes s dobrým vztahem k lidem i k dětem, zároveň však velmi svobodymilovný a nezávislý. Pro jeho povahu je typická určitá tvrdohlavost, dobře ho vychovat proto není snadné. 

Shih-tzu

Kořeny historie Shih-tzu sahají hluboko k počátkům našeho letopisu. Jeho původ je stejně záhadný jako původ většiny asijských plemen. Je řazen do skupiny "čínských psů". Je známo, že plemeno Shih-tzu bylo chováno a cílevědomě kříženo po několik století.
Má velmi přátelskou, ale nezávislou povahu. Je přítulný a laskavý, ale zároveň velmi hrdý a sebevědomý. Rád se účastní všeho, co se kolem něj děje, je veselý a hravý. Občas může být tvrdohlavý. 

Slovenský čuvač

Slovenský čuvač byl vyšlechtěn v horských oblastech bývalého Československa. Po druhé světové válce se plemeno nacházelo na pokraji vyhynutí, ale chovateli Antonínu Grudovi z Brna se ho podařilo zachránit. Bílí pastevečtí psi jsou v zemích východní Evropy dávno známí. Je možné, že jsou všichni pouze varietami jednoho plemene. Slovenský čuvač je určitě blízký příbuzný Kuvasze, oba mají mnoho společných vnějších znaků, ale čuvač je sušší. Bílé zbarvení srsti je pro pasteveckého psa velmi důležité, umožňuje na velkou vzdálenost rozeznat psa od divokého zvířete.Sebevědomý a klidný, přitom však velmi bystrý a v případě potřeby razantní pes. Výborně se hodí pro život v rodině, ale především je to hlídací a strážní pes.Spíše uzavřené povahy, k cizím krajně nedůvěřivý, někdy až agresivní, pánovi velmi oddaný a věrný.

Š

Šarpej

První zmínky o šarpejích spadají od roku 206 před n.l. – roku 220 našeho letopočtu – psi podobní šarpejům byli zobrazováni na zručných dílech epochy dynastie Chan. Podle veškeré pravděpodobnosti se dostali do Tibetu před 20 stoletími, kde využívali jejich bojových vlastností. Plemeno šarpejů – je výsledkem křížení severských plemen čínských psů s dogovitými. Šarpejové mají černě-modrý jazyk, charakteristický pro čau-čau. Tito psi byli velice oblíbeni v Číně až do roku 1947. Po vyhlášení komunistické vlády byla na držení psů zavedena neúměrná daň a šarpej se dostal na hranici vyhynutí. Majiteli Matgo Lo se podařilo vyvést několik psů do Hongkongu a tím obnovit plemeno.Je hodný, chytrý, přítulný pes, šarpej se nepřivazuje k majiteli, jelikož je hrdý, nezávislý a samostatný. Šarpej náramně ladí se všemi členy rodiny, je dokonalý hlídač a společník.

Šeltie

Plemeno Sheltie, původem z Shetlandských ostrovů severního pobřeží Skotska, je známé od 18.století. V roce 1908 ve skotském městečku Leruike byl založen „Klub milovníků kolie“, avšak standardy kolie se „Šetlandské kolii“ nepodobaly. Sheltie bylo jako samostatné plemeno zaregistrováno anglickým „Kennel klubem“ v roce 1914, kdy ve Velké Británii vznikl „Klub milovníků Sheltie“.Heboučký a přátelský pes. Sheltie je velice připoutaná a věrná svému majiteli. Je nádherným a věrným společníkem pro všechny členy rodiny. 

 T

Tibetská doga

Starobylé plemeno, jehož historie začíná před 4000 lety. Ve Střední Asii v Tibetu se ve 3. století před naším letopočtem vyskytovali psi ohromných rozměrů. Byli ceněni pro svoji velikost a statečnost. Marco Polo při své cestě po Číně popisoval psy velikosti osla. Chovala je především aristokracie pro lov a ochranu chrámů. Tibetští mastifové byli také darováni Alexandovi Makedonskému pro lov na lvy a slony. Kvality těchto psů také vysoce uznávali starověcí Římané. Potomci tibetských mastifů se rozšířili po Evropě. Ve své domovině ve Střední Asii a v Himaláji se začali užívat pro pasení a ochranu dobytka. Tibetský mastif se od ostatních mastifů liší mírnější povahou. Hodí se za domácího společníka. Oddaný je nejen svému pánovi, ale celé rodině.

Tibetský španěl

Tibetský španěl byl poprvé objeven kolem 8. století v tibetských klášterech, kde měl za úkol kutálet posvátné mlýnky s modlitbami, napsanými na pergamenu. Tibetský španěl byl vycvičen k otáčení mlýnků s cílem, vyvolat duchy. Tato tradice vymizela až poté, co byly vydány čínské zákony, které tyto zvyklosti zakazovaly. Čistokrevný Tibetský španěl byl chován pouze v klášterech, neboť mniši nepřipouštěli křížení těchto psů s jinými plemeny. Rodiči tohoto plemene jsou Tibetský teriér a Lhasa apso.Je živý a nevázaný, poněkud troufalý, avšak pozitivní. Vyniká inteligencí a chápavostí, výborně se podrobuje výcviku. Zbožňuje příslušníky své rodiny, k cizím lidem se však chová chladně a odtažitě.Je ostražitý a loajální, avšak nezávislý. 

Tosa inu

Tosa byl vyšlechtěn v Japonsku, v prefektuře Koti, v polovině 19. století. Milovníci psích zápasů chtěli vyšlechtit japonské plemeno psů, schopných bojovat na smrt, neochvějně a bez hlesu, stejně jako samurajové. Jeho základem se stali místní dogovití psi, pravděpodobně potomci dávných Moloských dog. Jejich křížením s takovými plemeny jako Bulteriér, Mastif a Buldok byl získán agresivní pes, schopný nelítostného útoku a dlouhého boje.
První jedinci tohoto plemene byli dovezeni do České republiky v roce l993. V současné době je přes 700 registrovaných jedinců včetně importů. Bohužel, značná část z nich již nežije.Charakteristická je trpělivost, neohroženost a odvaha. Působivý vzhled Tosy vypovídá o jeho bojové minulosti. Je to spolehlivý hlídací pes. Je ho nutné již od raného dětství správně a důsledně vychovávat a usměrňovat tak jeho vrozenou agresivitu. Pod vedením zkušeného chovatele uplatní své výborné pracovní schopnosti.